Dnešní psaní je pro mne bolestné, protože veřejným prostorem se prohánějí dvě témata, ke kterým mám osobní vztah. Ten vztah se jmenuje smutek v duši a je okořeněn něčím, co musím považovat za svůj životní neúspěch. V dnešních konotacích se z tohoto neúspěchu však stává tragédie národa… Těmito tématy je české občanství (spojované nyní s korespondenční volbou) a restituce.

V posledních týdnech či měsících padlo několik zajímavých rozsudků v oblasti trestního práva – a několik jich taky nepadlo – přičemž tyto rozsudky vysílají zásadně jiné, podstatně důležitější signály o tom, jaká je dnes v ČR situace, než jen aby postihly několik kriminálně podezřelých jedinců. Pojďme si je shrnout:

Politika; kauza učitelky; právo a něco navíc...

https://www.youtube.com/watch?v=vfPmoa9cRY0

V případě JUDr. Simona byl jednou z takových zásadních judikatorních otázek jeho názor na náhradu škod, kterou se opakovaně ve svých rozsudcích zabýval.  A tak jsme se v průběhu doby od dotyčného dozvídali o jeho výkladu třeba subjektivního promlčení pohledávek, a to ještě před splatností… Tím pan kandidát „nastavoval zrcadlo“ a hlavně stanovil jisté standardy, které mají dlouhodobý dopad na judikaturu.