Aktuality

Den dvou Knih (Janu Šimkovi a Charlie Lovettovi)

Nechodím často pěšky. Pořád něco někam převážím. Spisy, nákupy, oblečení do čistírny a z čistírny, dítě, psa... což užití městské hromadné dosti ztěžuje. Podzemní garáže v centru Prahy znám z posledních let lépe než pražské ulice, a tak se někdy nestačím divit, kde došlo k jakým změnám, které obchody už nejsou, které přibyly a co se v kterých vynachází.

Informace ke koronaviru – karanténa, ošetřovné

Připomínáme veřejnosti, zejména rodičům, že žádost o ošetřovné z důvodu uzavření školy kvůli koronaviru vystavuje škola, nikoli lékař.

Ďábel je taky jenom člověk

Ďábel je taky jenom člověk

Myslím, že kdyby pan autor, jistý Hans Rath, nenapsal nikdy nic jiného než tento „vlastní živočichopis“, tak si zaslouží, aby byl zařazen mezi Pány Spisovatele. Zoufalství humanitních studií ve čtyřech pidiodstavcích… Samozřejmě, že jsem si tu knížku koupila, protože mne zaujal název. Nikdy jsem si to úplně přesně neuvědomovala, ale, vlastně, krutibrko, jak to je s tím ďáblem? Je to člověk? No jo, já vím, padlý anděl… vzbouřil se proti Bohu, nechtěl jej (tedy: Jej) poslouchat. To se tak někdy stává, bych tak řekla, i v lepších rodinách či v lepších podnicích.

Bledý jezdec

Bledý jezdec

V prosinci 2019 jsem dočetla knížku Laury Spinney: „Bledý jezdec – španělská chřipka z roku 1918 a jak změnila svět“. A v únoru 2020 vypuklo cosi, co vypadá – psáno v březnu 2020 – jako pandemie coronaviru, tedy něčeho, co je virový zabiják a šíří se světem neobyčejnou rychlostí. Je proto více než nutné si připomenout, jak to bylo – ano, právě před sto lety!!!

Tuto knížku naprosto vřele doporučuji všem, kdo se zajímají o dějiny, zejména dějiny 20. století, a těm, kdo se zajímají o politiku. S údivem zjistí, jaké události, záležitosti a zcela apolitické skutečnosti rozhodují o politice – na příklad pandemie chřipky.

Úvod ke čtenářskému deníku

Klára Samková

Každý máme svou drogu a každý máme svůj způsob, jak se vypořádat s tím, čím procházíme a čemu se říká život. Podstatnou částí mého života jsou knihy. Začalo to velice, velice dávno.

Klára Samková: Dvě až tři matky a asi jeden otec

Klára Samková

V poslední době je aktuální otázka, zda dítě může mít více než dva rodiče. Diskutujícím národem cloumají vášně a diskuse z jiného než emocionálního hlediska bohužel není k nalezení. Absence diskuse pak zastírá otázku právní, totiž zda omezení rodičů na otce a matku, kterého se dožaduje konzervativní lid, je oprávněným požadavkem. Ve Francii se momentálně údajně zavádí označení „rodič číslo jedna a rodič číslo dvě“ a musíme se ptát: je toto označení adekvátním vyjádřením vztahu zploditelů k dítěti? Podle mého názoru není. Situace totiž je, bohužel, podstatně složitější.

Klára Samková: Reakce na článek Bronislava Ostřanského o „jedovaté houbě české islamofobie“ na webu A2larm

Klára Samková

Číst i ALARM se někdy vyplatí. Protože pak se člověk dozví, jak pan Ostřanský pláče, že jej nikdo coby „renomovaného orientalistu“ nečte, zatímco z islamofobů se už stal mainstream. No, alespoň co se státního postoje týká, tak se antiislám bohužel mainstreamem nestal... 

Klára Samková: Úvaha pro inspiraci do nového týdne

Klára Samková

Mnozí z mých přátel pociťují velkou beznaděj, vyhoření a přestávají mít sílu si zachovávat svou osobní integritu vůči světu, ve kterém se ocitli. Chtěla bych je povzbudit, a proto předestírám tuto svou úvahu:

Klára Samková k případu Alexie (11), odebrané matce a umístěné do "Krizového centra"

Klára Samková na svém facebooku komentovala velmi obecně případ malé holčičky Alexie (11), kterou soud během rozvodového řízení rodičů odebral z péče matky a následně umístil do "krizového zařízení", údajně kvůli tomu, aby "získala kladný vztah k otci". 

Z advokátní praxe Kláry Samkové: problém znění plné moci při zastupování nezletilého

Klára Samková

Opatrnosti není nikdy dosti - aneb jak jsem zase jednou prohrou "vyhrála" u Ústavního soudu (pro fajnšmekry: mluvím o usnesení II ÚS 1678/19 ze dne 27. 8. 2019):

Stránky