Klára Samková: Úvaha pro inspiraci do nového týdne

Mnozí z mých přátel pociťují velkou beznaděj, vyhoření a přestávají mít sílu si zachovávat svou osobní integritu vůči světu, ve kterém se ocitli. Chtěla bych je povzbudit, a proto předestírám tuto svou úvahu:

V roce 2012 jsem byla ve Washingtonu v Muzeu holocaustu. Promítali tam taky svědectví těch, kdo přežili holocaust. Viděla jsem zpověď jedné staré dámy, která přežila Treblinku a dokonce se jí podařilo z ní utéci! Říkala, že jejich situace byla naprosto beznadějná a bylo jasné, že je tam všechny zplynují. Ona se však rozhodla, že nebude pasivní a pokusí se utéci. Řekla si, že když bude utíkat, tak po ní budou stráže střílet. A že byť by za ní vypálili jednu jedinou kulku, tak ta marně vypálená jediná kulka, zmar té kulky, bude jejím osobním přínosem k poražení Německa a nacistů. Nu a oni se nestrefili a ona utekla... a vystříleli víc než jen jednu kulku...To, co dělám já, je v podstatě totéž. Nutím především ty, kdo zneužívají svou moc, aby na mne zmařili alespoň tu jednu jedinou kulku a tím se oslabili. Vím, že mne ta vypálená kulka může zasáhnout na smrtícím místě a jsem s tím srozuměna. Čímž neříkám, že nekličkuji jako zajíc... Třeba i já uteču a třeba přispěju ke všeobecné nápravě věcí... My, kdo víme, co to je fraktál a co je to atraktor, víme, že i malé vychýlení z daného směru může vést k nečekaně velkým změnám. My, co čteme toho nafoukance Nassima Taleba, víme, že černým labutím je nutno se pokusit pomoci se vynořit...

DĚLEJTE TO TAKÉ TAK - ULEVÍ SE VÁM A ZÍSKÁTE ZPĚT RADOSTNÝ POCIT Z ŽITÍ!