Ne každé rozdělení společného jmění manželů - SJM - je spravedlivé!

Stále častěji se setkávám se situací, kdy vypořádání společného jmění manželů „půl na půl“ postrádá prvky tak zvané „obecné spravedlnosti. Tedy, „půl na půl“ je v souladu se zákonem, ale z hlediska obecné morálky a vnímání spravedlnosti je výrazem zoufalství.

Jedním z velkých zdrojů nespravedlnosti při rozdělování SJM je fakt, že manželé velmi často nezačínají budovat majetkovou podstatu uzavřením manželství, ale již podstatně dříve, v rámci společného soužití. Zde dochází ke dvěma situacím:

• Jeden z partnerů „sype“ do společného života způsobem, který není započitatelný. Nakoupí nábytek do bytu, ve kterém společně s partnerem žijí nebo převážně financuje „provozní potřeby“, někdy i včetně úhrad energií v bytě/domě partnera, což umožní druhému partnerovi na příklad splácet hypotéku, ve kterém oba žijí. Problém nastává, když se partneři posléze vezmou. Po dobu manželství se promlčení dluhů mezi manžely zastavuje, tedy promlčecí lhůta neběží. Tak se může klidně stát, že když po X letech manželství dojde k rozvodu, najednou se vynoří „bezdůvodné obohacení“ tak říkajíc ne-hypotéčního partnera, který marně uvádí ale já jsem platil/a zase toto a toto...“ Plná lednička se nepočítá, úhrada dovolené taky ne, telefon před dvaceti lety taky ne... A hlavně: prokažte to...

• Bývá to už i naopak, ale přesto tento model platí zejména pro ženy. manžel, budující kariéru ve vysoce náročném povolání a vysoké funkci, požádá manželku, aby se vzdala svého zaměstnání a tím i nezávislého příjmu, protože on prostě roli pracovní na straně jedné a roli manžela a otce na straně druhé prostě nezvládá a dlužno říci, ani objektivně zvládnout nemůže. Manželka vyhoví a u rozvodu se dozví: nedělala jsi nic... To, že i díky ní si manžel mohl vybudovat svou kariéru, je zapomenuto... Pomíjím brutální dopady této sebezhoubné ženské strategie na výši důchodů, problematiku nemocenské apod. Jde mi jen o SJM.

• Dalším vzorcem chování a důvodem, proč by mohlo/mělo být přihlédnuto k nerovnoměrnému/disparitnímu rozdělení SJM, je strategie „zlatokopka“, přičemž ta samozřejmě v sobě zahrnuje i totožnou strategii „zlatokop“. Na jedné straně pracovní šestnáctky, na druhé straně taky šestnáctky... v obchůdcích na Pařížské. Na jedné straně makačka od rána do večera, na druhé straně hospodyně, chůva, případně zahradnická firma a kabelčička za kilo. A k tomu majetek půl na půl? To se chce přímo se zeptat s klasikem: „A není to málo, Antone Pavloviči?“

Všechny výše uvedené případy (a mnohoé další vzorce chování, které nejsou zmíněny explicitně) – které, znovu zdůrazňuji, jsou genderově neutrální – mají, respektive by měly mít dopad na vypořádání SJM – společného jmění manželů. Je jistě pravda, že rozhodovat o těchto aspektech bude velmi obtížné, náročné na dokazování a na odůvodňování rozsudků soudy. Ale je obtížnost práce dostatečným důvodem pro to, aby nebyla vykonána? Zajisté nikoliv! Právě v těchto případech má být situace narovnána tak, aby právo odpovídalo spravedlnosti, uplatněním tak zvaného disparitního vypořádání společného jmění manželů. Tedy vypořádání nikoliv 50:50, ale třeba 60:40. nebo taky 70:30, ba dokonce i 80:20. Bohužel, judikatury v tomto směru není mnoho a soudy se teprve začínají s těmito zcela novými, respektive nově reflektovanými podmínkami zacházet. Avšak stejně jako jsme po dvaceti letech bojů dospěli k tomu, že střídavá péče rodičů by v  z á s a d ě měla být standardem (a pomíjím fakt, že řadě zejména mužů nejde o děti, ale o zcela jiný aspekt, totiž pomstu partnerce, že si je dovolila opustit a stejně tak řadě zejména žen jde o pomstu partnerovi, případně o majetek) bychom měli dospět k názoru, že to 50:50 je potřeba vždy znovu a znovu zkoumat, protože jinak se můžeme od pojmu „spravedlnost“ odchýlit tak, že vlastně úplně přestane mít cokoliv společného s etikou a se smyslem právního řádu. A to asi nechceme.

Jinak nebývá zvykem, že bych dávala odkaz na článek konkurenční advokátní kanceláře, zde to však udělám. K této úvaze kolegovi s AK Moreno – Vlk skutečně gratuluji a jejich vidění světa zcela sdílím.

https://www.epravo.cz/top/clanky/disparita-podilu-pri-vyporadani-spolecneho-jmeni-manzelu-zakladni-principy-uplatneni-dle-rozhodovaci-praxe-soudu-113300.html

Klára A. Samková