Klára Samková: „Face To Face“ rozhovor ze dne 22. 10. 2020 (Televize Seznam, přepis záznamu)

Přinášíme přepis záznamu rozhovoru moderátora Televize Seznam René Kekelyho a Kláry Samkové. Řeč byla například o legalizaci užívání konopí, o tom, proč je Klára Samková považována za extremistku a co o tom soudí, i o snížení věkové hranice trestní zodpovědnosti nezletilých.

Klára Samková a René Kekely

K.S. = Klára Samková

R.K. = René Kekely - “Seznam“ moderátor

R.K.: Patří prý k nejlepším ve svém oboru, ani v soudní síni se nebojí říct svůj názor, a to velmi nahlas. Advokátní komora s ní vede kárné řízení a byla dokonce nařknuta z toho, že je extremistka, bývalá poslankyně Federálního shromáždění, ale také kandidátka na prezidentku a do Evropského Parlamentu, Advokátka Klára Samková je naším hostem. Kláro, vítejte.

K.S.: Dobrý den.

R.K.: Kláro, to že advokát zastupuje vraha, násilníka, pachatele trestné činnosti, je běžné, ale to, že je advokát extrémista, to úplně běžné není, jak jste k tomu dospěla?

K.S.: Tak, k tomu jsem nedospěla já, k tomu dospěl náš pan ministr Hamáček a takový ty odbory co on má pod sebou, a já bych řekla, že to je jeho problém, který se mě nikterak nedotýká, takže jednou se ho historie na to rozhodně zeptá, až přijde ten čas.

R.K.: Mě napadlo, když Vás označují za tu extremistku, vedou s Vámi kárné řízení, můžete přijít o talár, soudcovský…e, pardon, advokátský?

K.S.: No, tak já si myslím, že to je dlouhodobý cíl České advokátní komory, ale to je opět její problém, tak jako…

R.K.: No, Váš taky, protože, v momentě, co budete dělat, když byste nedej Bože pro Vás, přišla o ten talár?

K.S.: No, tak svým způsobem by to bylo pro mě vysvobození, protože já mám řadu klientů, kteří žádají neustále o mé právní zastupování a já potom pracuju těch 14 hodin denně a už mě to trošku zmáhá, nicméně mně to nedá, pokud bych byla vyloučena z České advokátní komory, tak jednak si myslím, že by to jaksi vzbudilo značnou debatu vůbec o roli České advokátní komory jako takové, protože já samozřejmě nezavdávám příčiny pro nějaké, pro nějaké postihy, abych tak řekla, proti…abych tak řekla, proti tvrdým advokátním nařízením, ale jsou to vlastně vždycky věci, které jsou na hraně, které mají třeba jakýsi politický přesah, a v tomto případě by asi ta debata kolem mých postihů, tak jak už to bylo v minulosti, byla značná. No, a co já bych začala dělat? Tak především musím říct, že existuje několik redakcí, které už mají jaksi předplaceno, že bych do nich nastoupila, abych psala, protože psát umím, snad to není neskromné říct; potom mám už několik let rozepsány asi tři romány, které nejsem schopna dopsat, asi dvě takové poloodborné knížky, takže já bych prostě seděla a psala, no.

R.K.: Když Vás tak poslouchám, vedete ty spory s těmi, s kterými byste vlastně měla být zadobře, nebo oni vedou spory s Vámi spíš… tak ještě zbývá, aby Vás označili za rasistku. Což by…

K.S.: To už se stalo, to už se stalo.

R.K.: Taky už se stalo.

K.S.: Samozřejmě, xenofob, rasista, islamofob…víte, tak jako já, ještě homofob mi schází teda jako, musím říct, tam ještě nedorazili.

R.K.: Máte co vylepšovat.

K.S.: Mám co vylepšovat, rezervy jsou, zdroje jsou, jak říká klasik.

R.K.: Máme se bát islámu?

K.S.: Máme se bát islámu. Máme se bát islámu a zejména jeho zneužití pro politické cíle, jak v zemích Středního a Blízkého východu, tak i některých evropských zemí, případně jiných světových velmocí, protože ta hra je velmi komplikovaná, je skutečně globální a bohužel už neplatí takové to jasné mezinárodní pravidlo, že nepřítel mého nepřítele je mým přítelem. Prostě ty vztahy se navzájem kříží a každý chvilku hraje na jiné straně v různých hrách a je to prostě velmi komplikované, nepřehledné a ve svém důsledku bych tak řekla nemanažovatelné, a to je to, co mi na tom dost nevyhovuje.

R.K.: Proč vy se svými názory nejste zvána do veřejnoprávních médií nebo vůbec do médií?

K.S.: No, tak to asi se budete muset zeptat těch médií, ovšem je to zase odraz toho, že vlastně Česká televize se bojí konfrontačního tónu. Já moc dobře nechápu proč, protože veřejnoprávní média jsou proto, aby se nemusela bát.

R.K.: Já jsem tady na začátku říkal, že se nebojíte říct svůj názor ani v soudní síni, vy jste před mnoha lety v podstatě vyhrála soud s pěstitelkou konopí, paní Libuškou Bryndovou, byl to takový precedens, kdy tehdy byla omilostněna a zbavena té viny.

K.S.: Nebyla omilostněna, ona to vyhrála, ona byla zbavena, ona byla osvobozena, její vina nebyla prokázána, já jsem ji obhajovala, trvalo to přes tři roky, samozřejmě z mé strany to bylo jako velmi často pro bono, tedy zdarma a já to považuji samozřejmě za precedens, ale bohužel ten se jaksi…

R.K.: Nenaplnil.

K.S.: Nenaplnil, a je to zase jedna z dalších, jedno z dalších těch velkých témat, které by se tady mělo diskutovat, protože já říkám otevřeně, že samoléčba konopím je něco, co by měl stát podporovat, protože to prostě…

R.K.: A tvrdí, že to podporuje, ptám se.

K.S.: No, tak rozhodně to nepodporuje tím, že prodává mastičky s průmyslově vyráběné, s konopím za cenu, kterou si ti lidé stejně nemohou dovolit. A jestliže si jsou lidé schopni vypěstovat na zahradě 10 kytek konopí, a to si prostě zavařit do sádla a má to prokazatelně kladný účinky na zdraví, prostě konopí je rostlina, kterou nám seslal Bůh, se svými neuvěřitelnými léčebnými schopnostmi, tak stát by měl dělat všechno pro to, aby takovýto sebeléčebný program podporoval, a to není samozřejmě jenom otázka léčby konopí, je to otázka starání se o sebe, starání se o své vlastní zdraví, sebezodpovědnost, finanční sebezodpovědnost, za sebe, za své děti, za svou obec, ono to všechno souvisí jedno s druhým.

R.K.: Co Vás napadá jako advokátku, právničku, kdy na jedné straně tady stavíme před soud lidi kvůli pěstování pár kytek konopí a na druhou stranu, jdete-li po Václaváku, kde jsou ti dealeři a policie je úspěšně ignoruje, to je přece něco, co je opět typicky české?

K.S.: No, víte…já teda bydlím a pracuji pár set metrů nad Václavským náměstím, takže to je jako můj rajon, musím říct, že v létě, když se projdete pražskými parky, Stromovkou nebo i těmi Riegrovými sady, tak v podstatě si žádnou marjánu nemusíte kupovat, protože to už jaksi inhalujete vdechem prostým. Znovu, já nejsem proti, dokonce ani proti rekreačnímu užívání konopí, s tím, s tou výhradou, že vím, že i v dospělém věku užívání konopí může rozjet schizofrenii, epilepsii a některé takovéto choroby, a že ty důsledky mohou být velmi nemilý a trvalý a nevratný. Ovšem jestliže na jednu stranu perzekuujeme uživatele konopí, vlastně kriminalizujeme je a na druhou stranu je užívání alkoholu zcela běžné a tam jsou ty vlastně důsledky té alkoholové závislosti mnohdy ještě strašnější než, než u té marihuany, tak v tom nevidím jako logický jaksi…ten nějaký logický balíček a…

R.K.: To je ale věc toho práva, té policie, těch soudů.

K.S.: Ona je to otázka ideologické konzistence, která by měla začínat sebezodpovědností, svobodou a potom zodpovědností za to, když ten svůj svobodný záměr jaksi uskutečníte a ono to takzvaně nedopadne, tak i potom jako je nutno počítat s tím, že prostě ponesete i třeba jako tvrdší následky, ale tady tu ideologickou a ideovou konzistenci, to je to co tady neprosazuje žádná z politických stran, já se obávám, že jako ani neví co to je, a když jste se mě před chvilkou ptal na to, jaksi, jestli bych neměla kandidovat nebo něco podobného, tak já jsem už v několika politických subjektech, se kterými jsem buď byla členem nebo s nimi úzce spolupracovala, se snažila tady tuto, abych tak řekla, globální koncepci nastínit…

R.K.: A ani v jedné jste si…

K.S.: Ale o to skutečně není zájem ani na pravici, ani na levici, takže to je prostě smutný no.

R.K.: Mluvila jste tady o tom, jestli měřit všem stejným metrem…napadá mě, vezmeme-li vraha, postavíme ho před tři různé soudní senáty, u každého soudu dostane evidentně jiný trest, není to špatně? Nemělo by třeba v těchto závažných případech být, samozřejmě po prokázání všech důkazů a tak dále, jasné, že zabiješ – dostaneš tolik a tolik a ne, aby si soudy v podstatě to soudili jak zrovna paní soudkyni či pana soudce napadne či jak se vyspí?

K.S.: No, víte, vy jste vzal ten příklad jako s vrahem...

R.K.: Tak jinačí...

K.S.: Zrovna tam si myslím, že je škála velmi širokých, abych tak řekla, nuancí, které mohou mít velmi podstatný vliv na to, jak ta vražda je posuzovaná. Jestliže je to tzv. domácí zabíjačka, to znamená, například žena anebo i muž, prostě jeden z partnerů, který je dlouhodobě týrán druhým partnerem a prostě jednou to nevydrží a v hádce prostě vezme ten kuchyňský nůž a do toho druhého ho zabodne a zrovna tak nešťastně, že ten člověk tomu podlehne, tak to prostě je vražda, ale je to prostě něco jiného, než když si brutální pedofil vyhlídne blonďaté děvčátko, zavleče ho do lesa, tam ho znásilní, uškrtí a zahrabe.

R.K.: No…

K.S.: To jsou prostě rozdílné situace.

R.K.: Právě, ale u těch evidentně jasných případů, ale včetně majetkových věcí.

K.S.: Ne, víte co, já bych to právě jako rozšířila. Naše justice podle mého názoru v těchto, bych tak řekla, vypjatých situacích, je podstatně jednotnější, než se zdá na první pohled, a právě proto z toho jako vystupují jako takové jehly, ty zásadní kauzy těchto let jako je kauza Kramný, ale jako byla i kauza Kajínek, to si řekněme otevřeně, že těch jaksi pochyb tam byla opravdu celá řada. Kauza Nečesaný atd., to jsou prostě kauzy, které nějakým způsobem vystupují na povrch a reflektují tu situaci a vlastně díky tomu, že se na ně média takovým způsobem soustředí, tak vlastně pomáhají tomu lepšímu fungování u těch, bych tak řekla, běžnějších případů. Já vidím daleko větší problém v civilním procesu, jmenovitě v rodinném právu, které je podle mého názoru naprosto subjektivně v rukách soudců, a opravdu vím o případech, které jsou si navzájem zcela kontradiktorní, a mohu vám říci, že co se týče civilních procesů a asi to bude znít hrozně: dejte mi jeden spis s naprosto stejnými důkazy a já vám napíšu dva rozdílné rozsudky. V jednom jedna strana vyhraje a druhá prohraje a v druhém rozsudku druhá strana vyhraje a první prohraje.

R.K.: Čím to je? Může to být ovlivněno tím, že ten soudce či ta soudkyně prožívá něco podobného?

K.S.: Ne, já si myslím, že to je nedostatečným filozofickým vzděláním a intelektuálním zázemím těch soudců. Oni v podstatě odmítají jít do hloubky a odmítají porozumět vnitřním příčinám toho sporu, takže kloužou absolutně po povrchu, a dokonce, když my advokáti na to upozorňujeme, říkáme, ale toto nezrcadlí ten problém, tak oni říkají: „To je chtivost po příběhu, ten nás nezajímá!“ Ale právě ten příběh tvoří to jádro toho problému, a pokud ten soudce tomu problému prostě neporozumí, tak ho nemůže spravedlivě odsoudit, a v takových případech, vlastně, když vezmete jenom tu první vrstvu, která je prezentována těmi stranami bez těch, bych tak řekla, toho dodatečného vhledu, tak dochází právě k těm dvěma možnostem. Já vám ukážu nebo nastíním takový stereotyp, se kterým jsem se opakovaně setkala. Já zastupuji v rodinně-právních sporech většinou otce. Dneska už to je tak jako vyrovnanější, ale skutečně mám za sebou masivní zkušenost se zastupováním otců v rodinně-právních sporech a soudy do dneška jsou přesvědčeny o tom, že matky vždy...

R.K.: Mají pravdu...

K.S.: Nemají pravdu, ale že vždy nejlépe hájí zájem dítěte. A já se vždycky tak podívám a říkám: „Hm, třeba Médea, že? Té to šlo suprově.“ Ta starší generace soudců se ještě je schopná zarazit, protože archetyp Médey jako zhrzené ženy, která byla schopna zabít své dva syny proto, aby se pomstila jejich otci, který ji opustil, tak tento archetyp je jim znám. Mladé generaci soudců, která postrádá jakýkoliv náznak humanitního vzdělání, což je paradoxní, takové té hluboké kulturní znalosti, toho našeho zázemí, tak ti vůbec netuší, o čem mluvím.

R.K.: Slova o tom, že justice je v Čechách, v České republice zkorumpovaná, jsou reálná nebo je to pomluva?

K.S.: Víte, já jsem přesvědčena dokonce o tom, že česká justice zkorumpovaná není.

R.K.: Byla byste pro snížení věkové hranice u mladistvých, s tím souvisí samozřejmě ilegální věk pro pohlavní styk atd., obzvlášť v době, kdy přibývá případů, kdy děti, téměř děti jsou velmi brutální vůči svým rodičům, kamarádům, ale třeba zvířatům? A tvrdí, že vlastně ještě nenesou zodpovědnost.

K.S.: Je prostě neoddiskutovatelným faktem, že neokortex, tedy část mozku, která je těsně za čelem, a která vlastně je nositelem těch nejzásadnějších a nejlidštějších, kognitivních schopností člověka jako předvídat, plánovat, domýšlet, schopnost dávat věci do vzájemných souvislostí, tak tato část mozku dorůstá až okolo jednadvacátého roku, dokonce některá nervová spojení, některé části se, jaksi provazují až do osmadvacátého roku věku. Je zvláštní, že ta hranice těch jednadvaceti let byla jaksi odpozorována našimi předky.

R.K.: Proto byli zplnomocněni…

K.S.: A proto byla vlastně svéprávnost stanovena na hranici jednadvacet let, to je skutečně biologická hranice zralosti člověka. Dneska, protože ty děti a mladiství mají velké schopnosti vztahující se k užívání techniky, zejména, tak to na první pohled vypadá, že jsou vlastně plně zodpovědní za své skutky, ale to není pravda, protože ten mozek prostě nemá tu kapacitu, aby tímto způsobem fungoval, aby nesl za to úplnou zodpovědnost. Pro co já bych spíš plédovala daleko víc, je podstatné zvýšení odpovědnosti rodičů za děti, a to je ovšem věc, která nenachází příliš mnoho podpory.

R.K.: Abychom to naše povídání trochu odlehčili, tak nějaký vtip nebo vtipnou historku z právnického, advokátského prostředí, máte něco takového?

K.S.: Tak já bych to zakončila, jestliže, jestlipak víte, jaký je rozdíl mezi buldokem a advokátkou?

R.K.: Ne.

K.S.: Buldok nepoužívá rtěnku. A víte, jaký je rozdíl mezi Samkovou a buldokem?

R.K.: To už vůbec ne.

K.S.: No žádný, protože nikdo nepoužívá rtěnku. A ten dodatek, ten je od mých klientů.

R.K.: To byla advokátka, která se nebojí nikoho a ničeho, Klára Samková. Já děkuji za rozhovor.

K.S.: Já děkuju za pozvání.

Záznam rozhovoru ZDE: https://www.televizeseznam.cz/video/face-to-face/covid-19-neni-jedina-pohroma-soucasnosti-elitni-advokatka-samkova-varuje-pred-velikou-hrozbou-64103542