Klára Samková

Vážení přátelé,

Všichni nenávidíte povinnou školní četbu, že jo… A tak jste určitě „skipli“ I snad poslední životní dílko Boženy Benešové, ve kterém si nedospělá dívenka povídá se svými dvěma míči – zloduchem Donem Pedrem a šlechetným Donem Pablem. A s jejich pomocí se učí rozlišovat, co je dobré a co je zlé.

Protože všichni moji čtenáři jsou vzdělanci, tak zcela určitě četli Saturnina, a tudíž jim je známo, že tato zásadní postava daného románu rozděluje osoby o tří skupin, a to podle toho, jak by se ten který zachoval po ránu v kavárně plné nudy, když by na stole před ním stála mísa koblih.

Vážení přátelé,

bývá zvykem na Nový rok si navzájem přát vše nejlepší. Já vám, svým čtenářům, také samozřejmě přeji osobní štěstí, zdraví a také odolnost projevující se ve schopnosti čelit nesnázím, které se na nás hrnou. Především bych vám ale chtěla poděkovat. Až do doby, kdy jsem na svém FB profilu, a i zde dala oznámení o úmrtí svého táty jsem netušila, kolik z vás mne má skutečně rádo. Vaše slova soustrasti, které jste mi poslali e-mailem, telefonicky či přes sociální sítě nebyla jen formální. Mnoho z vás o mě projevilo starost a nabídlo mi konkrétní pomoc. Musím říci, že to byl pro mě asi nejkrásnější dar, kterého se mi kdy dostalo. Děkuji vám všem více než jsem schopná zde vyjádřit. Být součástí společnosti, kolektivu, přátelského kruhu a sebepodporující se skupiny je základem lidství. Lidé jsou tvorové extrémně sociabilní, a právě díky své sociabilitě to lidstvo dotáhlo tam, kde je – a to v dobrém i špatném.

Moje drahá Polyxeno!!!

Vánoce jsou časem dárků, a i na mě se jich pár dostalo. Což je fajn a jsem šťastná, že mám přátele, kteří na mě myslí, čím mi radost udělat. Ovšem ne vždy se jim to povede... tak říkajíc úplně, respektive, občas se jim povede vyvolat duchy z mé minulosti.

To se bezesporu povedlo mým drahým přátelům L + R, kteří mi darovali nádhernou knížku: Praha 1580 – 1680 – místo konfesijních sporů.

Protože se jako dobří holubi neustále vrací názor, že jsem politický turista a osoba nekonzistentní, považuji za nutné se již jednou – a definitivně – k této otázce vyjádřit.

Ten fatalismus je prostě k nesnesení. Nic nemá smysl, stejně jsme odsouzeni k záhubě a budeme než jen kolonií. Ať zvolíme kohokoliv prezidentem, bude to stejně na... nic, protože pán jako kmán a Sorosova děvečka stejně jako estébáckej pytel. Buď zmrzneme, nebo vyhladovíme, nebo nás sežere virus - však Číňani už cvičej na ten s pořádnou smrtností, nejen nějakej covidíček - všichni nás připraví o všechno a vlastně bychom si to mohli jít hodit už rovnou. Tohle mne už tak ... hněte, že tímto svým textem proti podobným defétistickým žvástům nahlas, jednoznačně a s veškerou vehemencí mi vlastní protestuji a mlátím jak ten Chruščov botou do řečnického pultíku. 

K 1. listopadu uveřejnil můj oblíbený blogger, totiž Vidlák, na svém blogu Vidlákovy kydy, případně litterate.cz text, ve kterém nabádá, aby se všichni pěkně sešli na jedné demonstraci - chvilkaři i dezoláti a měli na mysli to, že válečné náklady, a to obou stran, vždy zaplatí obyčejní lidé, takže bez ohledu na vlastní rozpory se mají sjednotit a zejména pracovat na zastavení války.

Je toho plný FB – co teda máme dělat, když demonstrace nefungují – vláda na ně kašle? Co máme chtít, když ne odstoupení fialové vlády a nastolení vlády odborníků?