Projev ke státní návštěvě Angely Merkel v Praze (25. 8. 2016)

Projev, který přednesla Klára Samková na demonstraci proti příjezdu německé kancléřky Angely Merkel na státní návštěvu (konanou na pozvání české vlády) na Malostranském náměstí v Praze dne 25. 8. 2016:

Vážení přátelé,

dnešní akce byla svolána proto, abychom zde vyjádřili svůj nesouhlas s politikou paní Angely Merkelové, toho času kancléřky Spolkové republiky Německo.

Tato politička je v České republice na návštěvě za účelem jednání nejasného obsahu, o jehož konkrétnostech nám média doposud nedokázala nic říci, případně přinášela značně protichůdné zprávy.

Paní Merkelová přijíždí na pozvání vlády České republiky. Dlužno říci, že s pozváními cizích státníků českou vládou máme velmi špatné zkušenosti, zejména, děje-li se tak v srpnu. Již toto datum nabádá náš národ k ostražitosti. Myslím, že se shodneme na tom, že s ohledem na mezinárodní politickou situaci je paní Merkelová zvána českou vládou, avšak českým národem rozhodně zvána není.

Proč návštěva paní Merkelové budí v českém národu odpor? Pokusme se tuto otázku paní Merkelové zodpovědět.

Češi a Němci spolu sdílí velkou část dějin. Pro Čechy byli Němci vždy živlem, který vnímali jako ohrožující a již od dob českého knížete svatého Václava byly součástí českých dějin úvahy, na jakém základu s Němci vycházet. Zda platit ty stříbrné pruty a voly, či zda jít do otevřeného válečného konfliktu. Těch bylo s Němci bezpočet: Branibory v Čechách a jejich pleněním počínaje a vstupem vojsk Varšavské smlouvy, jejímž členem byla i Německá demokratická republika, v roce 1968 konče. Nebudeme si nalhávat, že od osudu lužických Srbů a polabských Slovanů, kteří byli zcela germánskými kmeny vymazáni z mapy, nás ochránila naše geografická poloha, totiž Šumava z jihozápadu a nepříjemné Krušné hory ze severozápadu. Kdyby jich nebylo, jsem přesvědčena, že Češi jako nejzápadnější výspa Slovanského osídlení by už nebyli taky.

Otázku vztahu Němců a Čechů je možno považovat za jednu z úhelných otázek, která se vine celými našimi dějinami. Značná rezervovanost Čechů vůči Němcům je dána nejen tisíciletým tlakem ze strany území, které dnes tvoří Německo, ale souvisí také samozřejmě i s faktem, že státní útvar, do kterého byly Země Koruny české začleněny, byl útvarem německy hovořícím. Odpor vůči všemu německému je proto u nás svázán s historií nejprve Svaté říše římské národa německého a následně společného mocnářství rakouského.

Vyvrcholením vzájemného česko-německého konfliktu bylo vlastizrádné působení Konráda Henleina a jeho Sudetoněmecké strany uvnitř demokratického Československa, následná okupace naší země německými nacisty a odporná zvěrstva, kterých se nacistický německý režim na českém národu dopustil. Následkem toho se po druhé světové válce Češi pustili do násilných odsunů Němců ze svého území, čímž si splnili svůj staletý sen, totiž sen o zemi bez Němců. Pro úplnost je nutno dodat, že způsob, kterým byl tento odsun Němců z území dnešní České republiky prováděn, byl doprovázen řadou excesů, řadou trestných činů ze strany českých obyvatel, ba i řadou neospravedlnitelných vražd a politováníhodných sebevražd celých německých rodin. Zkrátka odsun Němců z Čech a Moravy rozhodně není nic, na co by měl být český národ pyšný.

Zcela nové dějiny vztahů mezi Čechy a Němci začaly být psány po roce 1989, kdy se na obou stranách vytvořily demokratické státy. Obě země vyvinuly obrovské intelektuální úsilí, aby napravily vzájemné vztahy, poznamenané tisíciletými vzájemnými válkami, šarvátkami, zločiny a mnohými dalšími nepěknostmi. Byl vytvořen Česko-německý fond budoucnosti, který uskutečnil zhruba 9000 společných projektů, jejichž hlavním účelem byla podpora porozumění mezi Čechy a Němci. Desetitisíce Čechů i Němců věnovalo své intelektuální úsilí, svůj čas, svoje prostředky na zlepšení vzájemných vztahů, na vybudování přátelství a vyrovnání se se šrámy osudu, které oba národy utržily ve svém soužití. Jako rodilá Brňačka jsem hrdá na to, že se již podesáté uskutečnil pietní pochod ve stopách vyhnaných německy mluvících obyvatel Brna, známý jako „pouť smíření“.

Jsem hrdá na každý jeden kříž, vybudovaný na společných hranicích, a na každou jednu příhraniční cestu, vzniklou ze společné spolupráce, o dalších a dalších zejména kulturních česko-německých akcích, které úspěšně v minulých 25 letech za podpory a velkého pochopení české i německé veřejnosti proběhly.

A nyní, vážení přátelé... CO.

Dnes přijíždí kancléřka Německa, kancléřka země, ze které pro nás po tisíc let přicházelo ohrožení a všechno to, co jsme zde společně s Němci, společně s německým národem budovali, zbourá! A proč? Kvůli tak zvaným uprchlíkům, kvůli migrantům, jejichž působení v Evropě nemůžeme pokládat za nic jiného než za další okupační vojska! Zkrátka a dobře: paní Merkelová zradila pětadvacet let budovanou česko-německou spolupráci a opět přiměla Čechy, aby se Němců a jejich politiky báli!

Všichni zde nesouhlasí s německou kancléřkou kvůli její zcela nepochopitelné politice vůči africkým a blízkovýchodním migrantům, kvůli tomu, že do Evropy zavlekla islám, proti kterému se naši předkové rovněž úspěšně tisíc let bránili.

Já však německou kancléřku považuji za něco horšího, než jen za špatnou političku. Já ji považuji za zrádkyni jejího vlastního národa, za zrádkyni demokraticky smýšlejících Němců. Považuji ji za zrádkyni českého národa a za zrádkyni všech, kdo se podíleli a usilovali o českoněmecké sblížení na demokratických a přátelských základech. Všechno to paní Merkel zbořila a my se máme nyní dívat, jak tak zvaně „na pozvání české vlády“ se chystá naši zemi obsadit tentokrát nikoliv černými uniformami s odznáčky lebek, ale kaftany a burkami.

Již jednou si ve svých demokratických volbách Němci zvolili špatně, když si za svého kancléře zvolili Adolfa Hitlera. Odnesla to celá Evropa, Čechy nevyjímaje a nakonec to odnesli i sami Němci. Nyní si Němci demokraticky zvolili podruhé špatně, a to paní Angelu Merkel – a zase to má odnést celá Evropa???

Nikoliv. Podruhé už ne. Podruhé žádný Mnichov, žádná pomoc bratrských vojsk. Doba se, paní Merkel, už změnila. Češi nejsou stádo ovcí. Tak zvaně naše vláda si vás mohla pozvat – ale my, český národ, s Vámi nesouhlasíme a Vaši politiku tady nechceme. Budeme se vám bránit a taky se ubráníme. I za cenu obětí. Protože my, paní kancléřko, paní zaprodankyně, víme to, co vy jste dávno zapomněla – pokud jste to ovšem někdy vůbec věděla. Totiž, že život není to nejdůležitější. Život v nesvobodě je živoření. Nejdůležitější je svoboda. To vám dnes připomínáme a vyzýváme demokraticky evropsky uvažující a cítící Němce, aby vám to rázně připomněli i u vás doma. Ať žije Česká republika a ať žije Německo – bez Angely Merkel a jí podobných!