Klára Samková

Tak nějak ze smutku jsem si pustila Lazebníka sibiřského. Všechno o Rusku tam je. Myslím, že to konečně mohu přiznat: pocházím ze staré rusofilské rodiny, moje prababička Vítěza zakládala s Leošem Janáčkem Ruský kroužek, jehož byla samozřejmě členkou. Kdo u nás neuměl rusky (minimálně ty 4 generace zpět), tak v rodině neobstál. Vzbouřila jsem se až já, a to nikoliv kvůli '68 (takového vulgarismu, jako směšovat ruské a sovětské, by se u nás nikdo nedopustil), ale protože jsem toho Dostojevského v předreformní azbuce prostě číst odmítla...

Proti covidu jsem očkovaná, a to třikrát. Proč? Protože se mi podařilo nepodlehnout vládní propagandě, abych se nechala očkovat. Jo, já vím, že to zní jako totální sobě si odporující nonsens. Ale v realitě české vládní propagandy to tak prostě je. To, co vláda slibovala ohledně očkování, tedy zejména celá akce „Tečka“, byla hovadina non plus ultra, a že to takto nemůže fungovat, musel pochopit každý, kdo dával pozor v biologii v osmé třídě ZŠ, kde se stále, pokud mi je známo, bere „biologie člověka“ a též se vysvětluje, jak funguje očkování.

Pořád mi nejde hlavy ta "super akcička" "neziskovky" s naprosto zavádějícím jménem "Hnutí pro život", která přišla s tím "báječným" nápadem, aby místo zasílání Postinoru, tedy medikamentu, který znemožňuje oplodněnému vajíčku se uhnízdit v děloze (potratová pilulka) ukrajinským znásilněným ženám byly dodávány pepřové spreje a "houkadla", aby se mohly proti znásilnění bránit, a to NAMÍSTO Postinoru. Pomíjím skutečnost, že následné "houkání" ani vystříkávání pepřovým sprejem od početí znásilněním nepomůže, takže již z tohoto hlediska je daný názor naprostou pitomostí. Pokud by pak měly tyto pomůcky skutečně znásilnění zabránit (o čemž více dále), pak by musely být dopraveny ženám ZA BOJOVOU LINII, což přeji "Hnutí pro život" z plného srdce – nejvyšší čas se do toho pustit...

Projev prezidenta Miloše Zemana byl dle mého názoru zcela korektní, důstojný a k věci, reflektující naše problémy a navrhující jejich řešení. Přesto, že s tímto hodnocením pravděpodobně nebudu zcela osamělá, již je jeho projev kritizován, že údajně obsahuje řadu dezinformací. Dezinformace a jejich obsah je ovšem problém, který pan prezident opomněl zmínit (a to neměl). Platí totiž podezřele často, že co bylo dezinformací před rokem, je dnes pravda. Co je dnes označováno za dezinformaci, může být pravda dříve než za rok...

Dne 16. 12. proběhla na TV Prima CNN v pořadu „Co Čech, to politik“ debata na téma coronavirus mezi prezidentem lékařské komory MUDr. Milanem Kubkem, „pravičákem“ Milanem Knížákem a Klárou A. Samkovou, která byla přizvána, aby „pokryla“ právní aspekty problematiky.

Ve středu proběhlo v knihkupectví Academia v Brně představení knížky - završení celoživotního díla mého otce PhDr. Bohumila Samka, totiž Umělecké památky Moravy a Slezska, díl třetí. O průběhu tohoto komorního, leč milého setkání napíši jindy, dnes si chci povzdechnout, že návštěva knihkupectví se ani tentokráte neobešla bez finančních výdajů, a to značných. Co se návštěv knihkupectví týká, využívám svých častých cest po celé republice, když navštěvuji různé soudy. V knihkupectvích pak navštěvuji zejména police s „regionální literaturou“, protože její distribucí se velkoobchody velmi často nezabývají a je velmi obtížné se k ní dostat. Z tohoto hlediska je dlouholetě zcela katastrofálním místem knihkupectví a antikvariát „U slona“ v Písku, kde obvykle nechám podstatě podstatně větší částku, než se mi pracovní cestou na místo samé podaří vydělat. Nedávný „výlet“ do Šumperku pak přinesl opravdu moc pěknou knížku o vzniku lázní Jeseník s podrobným životopisem Priessnitze, světového přírodního léčitele. Nu a z Brna jsem si odnesla tři výpravné knížky „Brno - Brünn - 1939-1945, roky nesvobody“. Zde odkazuji na třetí díl této bohatě vypravené série, doplněné o stovky mimořádně zajímavých fotografií.

Ráda bych touto cestou pogratulovala svému otci, historikovi umění Bohumilu Samkovi, který ve spolupráci s editorkou Kateřinou Dolejší a dalšími kolegy dokončil práci na 3. pokračování svého celoživotního díla, nazvaném „Umělecké památky Moravy a Slezska“, který se v tomto třetím svazku zabývá památkami spadajícími svým názvem mezi písmena O až P. Obdivuhodný je tento počin nejen kvalitou svého zpracování (která je ovšem u mého zarputilostí proslulého tatínka standardem), tak především věkem svého autora i náročnými podmínkami, za kterých celá práce během posledních 20 let vznikala. Publikace vyjde 20. září 2021.

(psáno pro Parlamentní listy)

Býti v dnešních dobách rozvodovým advokátem není žádný med, neb to, čím se živíte, je přepírání toho nejšpinavějšího prádla cizích lidí v takové míře, že z něj občas vyplavou i exkrementy. Samozřejmě, že když se zabýváte rozvody, tak nemůžete ty, kteří k vám docházejí, brát jako standardní vzorek populace, avšak i pohledem za okna advokátní kanceláře se mi nejeví, že by se jinde rozprostíralo blaho láskyplných mezilidských vztahů a emoční trosky se shromažďovaly jen u mě. Srovnání, které je lepší než hádání, jak to „v normálním světě“ chodí, je srovnání s minulostí. Protože rodinné právo praktikuji již 27 let, mohu říci objektivně, že „tohle nebejvalo“. Nejde jen o hádky a rozchody partnerů, ale neshody, ba přímo nenávist mezi rodiči a dětmi, kupování si dětí penězi anebo naopak zavrhování rodičů dětmi nabylo dle mého vidění apokalyptických rozměrů. A „návrat ztraceného syna“, ten nadějeplný biblický archetyp, který putuje naší civilizací už minimálně tři tisíce let, je pro dnešní dobu v nedohlednu.

Další rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ve vztahu ke covidu zrušeno NS. (viz: https://www.idnes.cz/.../respiratory-nejvyssi-statni-soud...). Právníci jako jeden muž nadávají, že vláda odmítá respektovat zákony. Vláda ústy svého premiéra Babiše tvrdí, že soudy nemají žádnou zodpovědnost za zdravotní stav obyvatelstva, takže, abych tak připomenula, to se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou...

O právnících se říká, že nerozumí ekonomice, a taky, že to jsou takoví kazišuci, co svým právním fundamentalismem jsou schopni zničit každý byznys. Ovšem v poslední době začínám mít dojem, že k tomu globálnímu položení ekonomiky si ekonomové naprosto vystačí sami – žádné právníky k tomu nepotřebují. Což právníkům otevírá úplně nové možnosti, totiž kopnout si do ekonomů.