Z advokátní praxe Kláry Samkové: problém znění plné moci při zastupování nezletilého

Opatrnosti není nikdy dosti - aneb jak jsem zase jednou prohrou "vyhrála" u Ústavního soudu (pro fajnšmekry: mluvím o usnesení II ÚS 1678/19 ze dne 27. 8. 2019):

Zhoubou práva je právní formalismus. Ničí nervy a přidělává naprosto nesmyslnou práci Zde je jeho pěkná ukázka, jak dosvědčuje usnesení Ústavního soudu. I když stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud vyjasnil docela zásadní věc, totiž znění plné moci k zastupování o úpravy poměrů k nezletilému.

Matka mi podepsala plnou moc, kde bylo výslovně uvedeno, že ji zastupuji „ve všech věcech, týkajících se úpravy poměrů k nezletilému“.

Jistý OSPOD přišel na tvůrčí myšlenku zahájit vůči nezletilému řízení o umístění dítěte do „neutrálního prostředí“, tedy zahájil řízení o nařízení ústavní výchovy.

Příslušný obvodní soud však rozhodnutí o ustanovení opatrovníka pro řízení o nařízení ústavní výchovy nezletilého nepovažoval za „úpravu poměrů týkajících se nezletilého“, a proto své rozhodnutí adresoval matce, nikoliv její právní zástupkyni, tedy mně. Vinou složitých rodinných poměrů pak matce nebylo příslušné rozhodnutí vůbec doručeno a právní zástupkyně matky (tedy já) jsem se dozvěděla o tomto usnesení a vůbec o zahájení daného řízení o nařízení ústavní výchovy pouze náhodně, na základě vlastního nahlížení do spisu kvůli pokračujícímu jinému řízení týkajícího se nezletilého. Okamžitě jsem se jménem matky odvolala do ustanovení opatrovníka s tím, že usnesení nebylo řádně doručeno. Městský soud zamítl toto odvolání s tím, že plná moc mne zplnomocňovala ve věcech „týkajících se úpravy poměrů k nezletilému“, což je dle MS v Praze „řízení o výchově, výživě a styku“. Kde k tomuto názoru Městský soud přišel, na základě jakého zákonného ustanovení, toť věru netuším.

Namítala jsem, že moje plná moc měla formu „generální plné moci“, věc se týkala nezletilého, takže podle našeho názoru se plná moc plně vztahovala i na tuto záležitost. S tímto mým názorem se Ústavní soud ztotožnil takovou právní obezličkou, když uvedl, že „umístění do ústavní výchovy by se dotklo vztahů matky s nezletilým“, takže moje plná moc byla platná a mělo mi být doručováno... Ústavní soud ovšem dovodil, že „Uvedené pochybení ovšem nedosahuje ústavněprávní intenzity“, takže stížnost odmítl … Skutečnost, že matka z uvedeného návrhu málem dostala infarkt a mě celá záležitost stála řadu hodin práce, které jsem se z pochopitelných důvodů ostýchala klientce naúčtovat, Ústavní soud soud velkoryse pominul …

Tímto bych tedy chtěla upozornit na nutnost co nejširší - a zároveň co nejkonkrétnější formulace zmocnění v plné moci, snad i s přímými odkazy na jednotlivé druhy řízení, upravené v zákonu o zvláštních řízeních soudních. To je prostě neuvěřitelné, co vše se musí hlídat …