Klára Samková

Číst i ALARM se někdy vyplatí. Protože pak se člověk dozví, jak pan Ostřanský pláče, že jej nikdo coby „renomovaného orientalistu“ nečte, zatímco z islamofobů se už stal mainstream. No, alespoň co se státního postoje týká, tak se antiislám bohužel mainstreamem nestal... 

Mnozí z mých přátel pociťují velkou beznaděj, vyhoření a přestávají mít sílu si zachovávat svou osobní integritu vůči světu, ve kterém se ocitli. Chtěla bych je povzbudit, a proto předestírám tuto svou úvahu:

Klára Samková na svém facebooku komentovala velmi obecně případ malé holčičky Alexie (11), kterou soud během rozvodového řízení rodičů odebral z péče matky a následně umístil do "krizového zařízení", údajně kvůli tomu, aby "získala kladný vztah k otci". 

Opatrnosti není nikdy dosti - aneb jak jsem zase jednou prohrou "vyhrála" u Ústavního soudu (pro fajnšmekry: mluvím o usnesení II ÚS 1678/19 ze dne 27. 8. 2019):

Klára Samková hodnotí a glosuje vývoj společnosti po Listopadu '89 a odpovídá na některé z dotazů, které jí položil server Parlamentnilisty.cz.

Před několika dny jsem na svých cestách ve vlaku LEO Expresu poprvé měla možnost ochutnat takzvaně alternativní (ne)mléčný výrobek – Nejogurt (vyrobený z mandlového nemléka). Na facebooku jsem sdílela svůj soukromý názor, že mi tento produkt nechutnal, a své pochybnosti o zdravotní prospěšnosti takového výrobku. Strhla se kolem toho poměrně bouřlivá diskuse. Proto si dovolím zde zveřejnit své stanovisko ke stravování veganskému i běžnému, potažmo tomu, o co by nám všem v otázkách stravování asi mělo jít:

Připomínám tento svůj článek v souvislosti s tím, že Michael Kocáb nedávno oznámil, že zvažuje kandidaturu na prezidenta republiky.

Člověk, který naslouchá rozumu je ztracený. Rozum totiž zotročuje všechny, jejichž mysl není dost silná, aby mu vládla, napsal Bernard Shaw. Jak to vypadá, když se člověk umí jasně zamyslet, když rozum člověka nezotročuje, ale osvobozuje dokazuje JUDr. Klára Samková. V klidu a bez nenávisti o nenávisti na půdě Parlamentu. Velmi poučné!

Nemožnost svobodně diskutovat kontroverzní témata v oficiálních – zejména veřejnoprávních – médiích potom vede do výbuchů frustrace. Podle mého názoru to je jen začátek. Cenzurní a pseudocenzurní zásahy do veřejné debaty vedou k nutnosti znovuoživení toho, v čem vyrostla moje generace: totiž k zavedení dvojího standardu.

Být dcerou středoškolské profesorky češtiny, to je v podstatě na diagnózu. Je to trvalé postižení, asi něco jako hrb nebo kratší noha, se kterou už nikdy nic nenaděláte a vlečete si ten náklad životem ať chcete nebo ne. Neb ledva jste odrostli plenkám, začaly být na vás páchány pedagogické experimenty.