Že je dnešní společnost rozdělena, o tom není pochyb. Kromě ideologického či sociálního rozdělení je však brutálně rozdělená generačně. „Starci“, zejména ti 50+, jsou pro dnešní mladou generaci omezenci, kterým by v podstatě mělo být vzato volební právo a s poskytnutím seniorských slev by mělo být svázáno automatické omezení svéprávnosti.
Na druhou stranu ona generace 50+ těžko může přijít na jméno generaci 18 – 35, nad kterou zoufale kvílí, že „takhle blbí jsme v jejich věku nebyli ani my“ . Pravda, jistou útěchou je, že nad zkázou mravů „dnešní“ mládeže se všeobecně a prokazatelně lká už dobrých 2500 let a jak ta mladá nemožná generace přechází do generace „zasloužilých starců“, zjišťuje se, že to přece jen není tak hrozné. Nicméně: hrozné to sice není, ale je to přeukrutně fádní. Ubíjející. Bere to čas a energii, která nakonec schází oběma navzájem se sebou nesouhlasícím generacím, stejně jako společnosti coby celku. Proto by možná stálo za to se podívat (s přihlédnutím k aktuální české realitě), proč je ta mezigenerační nevraživost tak urputně přežívající.