Aktuality

Proti covidu jsem očkovaná, a to třikrát. Proč? Protože se mi podařilo nepodlehnout vládní propagandě, abych se nechala očkovat. Jo, já vím, že to zní jako totální sobě si odporující nonsens. Ale v realitě české vládní propagandy to tak prostě je. To, co vláda slibovala ohledně očkování, tedy zejména celá akce „Tečka“, byla hovadina non plus ultra, a že to takto nemůže fungovat, musel pochopit každý, kdo dával pozor v biologii v osmé třídě ZŠ, kde se stále, pokud mi je známo, bere „biologie člověka“ a též se vysvětluje, jak funguje očkování.

Projev prezidenta Miloše Zemana byl dle mého názoru zcela korektní, důstojný a k věci, reflektující naše problémy a navrhující jejich řešení. Přesto, že s tímto hodnocením pravděpodobně nebudu zcela osamělá, již je jeho projev kritizován, že údajně obsahuje řadu dezinformací. Dezinformace a jejich obsah je ovšem problém, který pan prezident opomněl zmínit (a to neměl). Platí totiž podezřele často, že co bylo dezinformací před rokem, je dnes pravda. Co je dnes označováno za dezinformaci, může být pravda dříve než za rok...

Ve středu proběhlo v knihkupectví Academia v Brně představení knížky - završení celoživotního díla mého otce PhDr. Bohumila Samka, totiž Umělecké památky Moravy a Slezska, díl třetí. O průběhu tohoto komorního, leč milého setkání napíši jindy, dnes si chci povzdechnout, že návštěva knihkupectví se ani tentokráte neobešla bez finančních výdajů, a to značných. Co se návštěv knihkupectví týká, využívám svých častých cest po celé republice, když navštěvuji různé soudy. V knihkupectvích pak navštěvuji zejména police s „regionální literaturou“, protože její distribucí se velkoobchody velmi často nezabývají a je velmi obtížné se k ní dostat. Z tohoto hlediska je dlouholetě zcela katastrofálním místem knihkupectví a antikvariát „U slona“ v Písku, kde obvykle nechám podstatě podstatně větší částku, než se mi pracovní cestou na místo samé podaří vydělat. Nedávný „výlet“ do Šumperku pak přinesl opravdu moc pěknou knížku o vzniku lázní Jeseník s podrobným životopisem Priessnitze, světového přírodního léčitele. Nu a z Brna jsem si odnesla tři výpravné knížky „Brno - Brünn - 1939-1945, roky nesvobody“. Zde odkazuji na třetí díl této bohatě vypravené série, doplněné o stovky mimořádně zajímavých fotografií.

(psáno pro Parlamentní listy)

Býti v dnešních dobách rozvodovým advokátem není žádný med, neb to, čím se živíte, je přepírání toho nejšpinavějšího prádla cizích lidí v takové míře, že z něj občas vyplavou i exkrementy. Samozřejmě, že když se zabýváte rozvody, tak nemůžete ty, kteří k vám docházejí, brát jako standardní vzorek populace, avšak i pohledem za okna advokátní kanceláře se mi nejeví, že by se jinde rozprostíralo blaho láskyplných mezilidských vztahů a emoční trosky se shromažďovaly jen u mě. Srovnání, které je lepší než hádání, jak to „v normálním světě“ chodí, je srovnání s minulostí. Protože rodinné právo praktikuji již 27 let, mohu říci objektivně, že „tohle nebejvalo“. Nejde jen o hádky a rozchody partnerů, ale neshody, ba přímo nenávist mezi rodiči a dětmi, kupování si dětí penězi anebo naopak zavrhování rodičů dětmi nabylo dle mého vidění apokalyptických rozměrů. A „návrat ztraceného syna“, ten nadějeplný biblický archetyp, který putuje naší civilizací už minimálně tři tisíce let, je pro dnešní dobu v nedohlednu.